První primitivní počítače pracující na mechanickém principu (hřídele, vačky, ozubená kola ....) se začaly objevovat již v období antiky. V roce 3000 př.n.l. to byl ABAKUS, o něco později vznikl desítkový ABAKUS pocházející z Číny. Byl ze dřeva a korálků.
Roku 1624 n.l. byl sestrojen první "výpočetní stroj" v dějinách - počítací hodiny. V roce 1642 mladý francouz vymyslel stroj, který automaticky počítal. Jeho stroj jako první použil jeho otec, který pracoval jako výběrčí daní. Stroji se říkalo "PASCALINA". V roce 1835 Charles Babbage - profesor matematiky sestrojil počítač, který zabíral plochu fotbalového hřiště a k pohonu potřeboval parní stroj. Data se do počítače vkládala pomocí děrných štítků, které roku 1801 vymyslel tkadlec jménem Joseph M. Jacquard. Roku 1880 byly děrné štítky použity při sčítání lidu. Americký inženýr Herman Hollerith navrhl roku 1890 rychlejší stroj pro třídění údajů s názvem "tabulátor" a založil společnost, která se jmenovala IBM (Internacional Busines Machines). V doslovném překladu se tato firma jmenuje Mezinárodní společnost na výrobu techniky.
Počítač v podobě el. stroje má poměrně krátkou historii. Projekt prvního velkého elentronkového počítače si vynutila válečná situace. Armáda hledala prostředek zrychlující výpočty balistických drah střel. Prvním takovým počítačem byl obří ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer), který vyvinuly vědci v USA v době II. světové války v roku 1943 (5 června byla uzavřena zakázka pro jeho vývoj). Hlavním konstruktérem byl prof. Jonh Mauchly z pelsynválské univerzity, hl. inženýrem byl jonh Prosper Eckert. Při slavnostní premiéře 16. února 1946 spatřili přítomní v bývalé univerzitní tělocvičně nebývalé monstrum na ploše 6 x 12m ve 40 zasklených regálech žhnulo 18 tis. elektronek, rachotilo 1500 relé spolu s 10 000 kondenzátory a 70 tis. rezistorů. To vše muselo být chlazeno proudem vzduchu, který skříněmi proháněly vrtule dvou leteckých motorů. Byl 3 metry vysoký a 1 metr široký. Váži 30 tun a jeho spotřeby byla 200kW (asi jako tisíc praček). Tento počítač byl v provozu do r. 1955 (tj.9 let). V České republice se projekt prvního číslicového počítače SAPO (SAmočinný POčítač) zrodil pod vedením Doc. A. svobody v oddělení matematických strojů Ústředního ústavu matematiky (v r. 1947-1950). Protože nebyly k dospozici kvalitní elektronky, rozhodl se Svoboda použít sedmi tisíc elektromagnetických relé a 400 elektronek. počítač byl tedy reléový s bubnovou pamětí o kapacitě 1024 slov sestávajících z 32 dvojkových číslic. Vstup byl děrnoštítkový, dvojkový nebo desítkový. Počítač pracoval ve dvojkové soustavě a dosahoval operační rychlosti 3 operace/sec. Stroj byl tedy pomalý. Na tehdejší dobu však byl vybaven vyspělou logikou a sestával ze tří na sobě nezávisle pracujících procesorů.
Šlo o zárodek tzv. paralelního počítače. Výsledek tří nezávisle probíhajících operací se určoval v případě rozdílu "hlasováním". Za správnou byla prohlášena hodnota shodující se u dvou ze tří bloků počítače. Počítač měl magnetickou bubnovou paměť a jeho rychlost dosahovala kolem pěti operací za sekundu. Počítač byl spuštěn v únoru 1958 a přesně dva roky na to shořela jedna reléová jednotka, když jiskřící kontakty zapálily loužičku oleje, kterým byla relé přimazávána. Nebyl již opraven, ale začalo se stavbou dokonalejšího elektronkového počítče pojmenovaného EPOS1. Ten byl dokončen v roce 1963, byl více programový, mohl zpracovávat až pět programů nezávisle na sobě, a měl operační rychlost 20 000 operací/sec.
Důležité bylo, že SAPO umožnil vychovat naši první generaci projektantů, konstruktérů a programátorů. Docent Svoboda přijal zaměstnání i ve vývojové laboratoři IBM a jsou po něm pojmenovány tzv. Svobodovy mapy.

Určujícím faktorem pro velikost a rychlost počítačů byly právě elektronky, kterých byly v počítačích desetitisíce.
V roce 1948 objev hrotového tranzistoru znamenal opravdovou revoluci ve vývoji nových, menších a podstatně výkonnějších počítačů. Tyto počítače vykazovaly řádově desetkrát zmenšení oproti elektronkovým a podstatné snížení el. energie. ale ani tyto počítače nebyly pro běžného uživatele. Začátek šedesátých let byl ve znamení masového nasazení Integrovaných obvodů (dále jen IO). Byly použity v kosmické lodi Apollo 11, 12, 13 a v americkém modulu, který přistál v roce 1962 s astronauty na měsíci. IO obvody se vyrábějí speciálními technologiemi. Díky těmto obvodům byl možný dobrý přenos televizního signálu na Zemi. Tyto IO obsahují v jednom pouzdru velké množství součástek (tranzistorů, diod, rezistorů...) podle hustoty integrace (bude vysvětlena jindy na jiném místě).
Konec šedesátých a počátek sedmdesátých let byl poznamenán dosud posledním a významným prvkem, který určuje kvalitu počítače - mikroprocesorem. Je to typ IO, který je programovatelný. Je hlavním prvkem dnešních počítačů - je to srdce a mozek dohromady. I ten v průběhu asi třiceti let doznal bouřlivého vývoje (dnes v roce 2002 je to je to nejvýkonnější řada firem Intel a AMD - 2,5 GHz).
V dnešní době počítače zasahují do všech oblastí lidské činnosti na planetě Zemi. Pokud by nastal kolaps počítačů a počítačových sítí, mohlo by dojít k nepředstavitelným katastrofám (katastrofická vize roku 2000 se naštěstí nepotvrdila) i když lokální problémy nastaly díky starším počítačům, které nebyly připraveny na přechod do roku 2000.
Počítače, o kterých budeme mluvit jsou typu PC (personal computer) - osobní počítač. Tyto jsou určeny pro běžné použití v kancelářích, výzkumných pracovištích, školách a domácnostech. Existuje několik typů osobních počítačů. Jejich vývoj určují dva největší výrobci - firmy IBM a APPLE (Mcintosch).
Jiné typy mikropočítačů: Sinclair, Atari 800, Comodore 64, Sharp apod. mají nesrovnatelně menší paměť jsou pomalejší a nemají harddisk - hojně se využívaly v 80 - tých letech.
V roce 1981 představila fy. IBM své první PC. Velké sálové počítače od té doby nahradily PéCéčka. V současné době představuje počítač typu IBM PC světový standard.